Taoista

taoista

Inspirujte se učením daojia!

Soucit, skromnost, pokora - to jsou mé tři poklady.
Vítejte!

Tao se nedá získat pouhým studiem textů ani napodobováním mistrů. Raději buďme vnímavými žáky a važme si školy života. Dovolme, aby tao pomohlo obohatit naše nitro a s otevřenou myslí se vydejme na cestu...

PROSTÉ BYTÍ

Frugal lifestyle, 5. října 2019

Buďte nějakou dobu frugal a zjistíte, že dokážete ocenit a vychutnávat život, aniž byste lpěli na obloze bez mráčků a pečených holubech, kteří sami létají do úst. Upřímná radost ze života, z toho prostého bytí, je cestou k trvalé spokojenosti.


Každý si pod pojmem prosté bytí představí něco jiného. Pro taoistu znamená prosté bytí tolik co přirozený způsob života. Jak tomu máme rozumět? Prostota je zde východiskem myšlení, vnějšího chování a vůbec celkového pohledu na svět. Nazveme-li ji skromnost, záhy si uvědomíme, že je jedním ze "tří pokladů", které každý taoista získává svědomitým praktikováním. Taoista žije prostě, skromně, na ničem nelpí. Zároveň se věcem duchovním i světským neodpírá. Zná míru všech věcí a tak je nad věcmi.

Dítě v děloze pravděpodobně neuvažuje nad tím co bude, až se narodí, stejně i narozený člověk by se neměl příliš vzdalovat od svého žití a potřeb planým hloubáním o nesmrtelnosti chrousta. Pokud jsme naživu, tak bychom prostě měli žít jak nejlépe dovedeme. Nezaměňujme ale prosté žití za "pouhé" přežití. Cožpak zvířata, rostliny, houby a nižší organismy neusilují o totéž (přežití)? Chtějí naplnit svou existenci (přežít) a rozšířit (rozmnožit) se. Člověk má navíc vrozenou potřebu rozšiřovat své vědomí - žít duchovně (být spirituální). Lidé se v rámci svých náboženství setkávají v chrámech nebo na posvátných místech. Podle svého vyznání chápou mnozí prostotu buď jako prostředek k dosažení "vyšších cílů" nebo askezi (ve smyslu sebezapření). Avšak na ničem nezáviset a skoro nic nepotřebovat má pro taoistu nejvyšší hodnotu.

Taoistovi totiž nejde primárně o osvícení či "požehnání", atd. Je produchovněn tím, že žije prostě - tady a teď. Jeho vědomí se rozšiřuje jaksi mimoděk. Postupně si (z vlastní zkušenosti) uvědomuje souvztažnost všech dějů v přírodě, pak ve vesmíru a nakonec mu dochází, že všechno souvisí se vším - je to dokonale propojená soustava - celek, ve kterém záleží na každém jeho členu. Jak duchovně roste, mění se jeho životní hodnoty. Poznává, že jediné, co potřebuje k životu, je energie. Zná své potřeby a přání, takže ví, kdy má dost a netouží po nadbytku. Ukazuje se, že čím méně prostředků jsme nuceni vynaložit na přežití po materiální stránce, tím víc si můžeme užívat přirozeného života a duchovně růst. Jakákoliv výdělečná činnost se pro nás stává jen nutným (i když třeba i zábavným a naplňujícím) prostředkem pro přežití v moderní době. Dřív chodil člověk celý den po lese a hledal potravu. Často byl vůbec rád, pokud v tom lese něco našel (čím by doplnil energii). Dnes jde do zaměstnání, tam pracuje pro druhé a dostává za to odměnu. Některým lidem ani vysoká mzda ke spokojenému životu nestačí. S jídlem roste chuť. To věděl i Lao-c' (a nejen on). Proto je v taoismu kladen takový důraz na prostý život, neboť jedině ten se stává základem trvalé spokojenosti. Slevíme-li dobrovolně ze svých nároků do té míry, že nebudeme na hmotné úrovni chtít nic jiného, než zachovat si energii (tedy doplňovat ji kvalitní stravou, pohybem, spánkem, atd.) získáme bohatství ze všech nejvzácnější - vnitřní nezávislost, tj. svobodu.

Energie se neztrácí, pouze se přeměňuje. Jednou je manifestována pohybem, jindy teplem, atd. Stejně tak naše vědomí se prý nikam neztrácí, protože je druhem energie. Tato je sumou všech individualit, značně diferencovaných energetických vláken. Taoismus zná pojem "průběžné vlákno", což je neutrální nekonečná osa věčnosti (nikoli pouze věčného života individua).

Když se bavíme o věčném životě z hlediska individuality, je většina lidí (z těch, kteří věří ve věčný život) přesvědčena, že smrtí těla vědomí "já" nezaniká, ale v nějaké formě pokračuje dál. A je úplně jedno, co k tomu která víra požaduje nebo jak si onen věčný život vysnila.

Taoista se těmito úvahami nezatěžuje. Prosté bytí je jeho alfa a omega a cokoliv přide pak, to jsou jen spekulace. Jediné, na čem se dá pracovat, je příliš se neodchýlit ze svého středu a právě skrze prosté bytí znovu objevit, tj. uvědomit si, onu spoluúčast na životě veškerenstva. Důsledkem takového uvědomění je úplné vyvanutí ega - toho malomyslného a tolik ubližujícího tvorečka - doslova vám chcípne "brouk v hlavě". Pak už se dá žít volně a svobodně, rozhodně to nemá nic společného s popřením vlastní individuality. Ničeho se totiž nevzdáváme, naopak je nám přidáno.

Jít zpět...