Taoista

taoista

Inspirujte se učením daojia!

Soucit, skromnost, pokora - to jsou mé tři poklady.
Vítejte!

Tao se nedá získat pouhým studiem textů ani napodobováním mistrů. Raději buďme vnímavými žáky a važme si školy života. Dovolme, aby tao pomohlo obohatit naše nitro a s otevřenou myslí se vydejme na cestu...

KDO JE TAOISTA?

Taoismus, 5. října 2019

Ten, který praktikuje taoismus, bývá nazýván taoista. Ve starověké Číně pěstovali mnozí lidé prostý život v harmonii s přírodou. Nikoho tenkrát ani nenapadlo mluvit o nich jako o taoistech.


Až čínský historik S’-ma Čchien kolem roku 100 před n. l. charakterizoval některé mudrce (často legendární postavy) jako představitele daojia - školy tao. Později se z této filozofie (na jejíž užití se výhradně zaměřujeme) stal čínský lidový náboženský kult daojiao (uctívání předků, obětování bohům, ochrana před temnými silami, pověrčivost, geomancie, věštění, alchymie), jenž se dále dělil do různých sekt a spolků (např. Cesta pěti měřic rýže, Cesta nebeských mistrů, Cesta ortodoxní jednoty, Cesta úplné pravdy a další). S nástupem konfucianismu a čchanového (zen) buddhismu se taoismus (hlavně ten filozofický) dostal na okraj zájmu čínské společnosti, ale povědomí o něm nezaniklo. Coby světový názor a způsob života je taoismus (podobně jako zen) známý dodnes i na Západě.

Každý taoista následuje tao (cestu) po svém, protože taoismus (daojia) nemá ustálený systém věroučných pravidel. Nejdůležitější je zůstat sám sebou, tedy přirozený a nenechat se někam vmanipulovat. Tao neuctíváme ani neoslavujeme. Nemodlíme se k němu (protože je zcela neosobní), dokonce nekonáme žádné obřady. Nemáme chrámy a nesdružujeme se. Cesta (tao) nás vede jen tím, že po ní jdeme.

Taoista důsledným praktikováním postupně získává "tři poklady" - soucit, skromnost a pokoru. Snaží se všechno dělat v souladu s tao. Rozvíjí tzv. "aktivní ne-činění" (wu-wej), což je dokonalé zvládnutí kung-fu intuitivního, prozíravého a receptivního jednání. Nemusí-li zasahovat, nechává věcem volný průběh. Tak společně s prací na své vnitřní kultivaci postupně dosahuje stavu c'-žan. To doslova znamená „sám sebou takový, jaký skutečně je“ - tedy přirozený, spontánní, volný, vědomý a zcela samozřejmý. Všechno ostatní (ne-skutečné) potom ztrácí svůj „domnělý“ význam a tělo se (i když bdí) dostává do hluboké relaxace a napětí se zcela uvolňuje. To má za následek dosažení vnitřního klidu, pevného zdraví a dlouhověkosti praktikanta. Původní taoistická filozofie (daojia) vůbec neřeší otázku života po životě, soustředí se raději na to, aby ten současný život hned tak neskončil, přičemž samozřejmě na jeho trvání nijak nelpí - ani moudrý nezná záměry nebes, smrt může přijít kdykoliv.

Aby se člověk stal taoistou, stačí mu bohatě, když bude následovat tao. K tomu je dobré seznámit se s učením starého mistra (Lao-c') a jeho pokračovatelů (Čuang-c', Lie-c'). Největší inspirací a motivací zárověň je zažít a uvědomovat si působení tao ve vlastním životě a taky všude kolem sebe.

Jít zpět...