Tao obyčejného člověka:

„Soucit, skromnost, pokora. To jsou mé tři poklady.“

Vítejte

Tao se nedá získat pouhým studiem textů ani napodobováním mistrů. Raději buďme vnímavými žáky a važme si školy života.

MALUJEME NA ČÍNSKÝ ZPŮSOB

9. února 2020

Taoista se dříve nebo později setká také s čínskou kulturou. Hudba, poezie, ale i malba mají totiž v Číně bohatou tradici.


Starověké lidové náměty se stále těší velké oblibě. Navíc je malování (nejen) na čínský způsob skvělou meditací. Než však začneme malovat, měli bychom upozornit čtenáře na určitá specifika tohoto svérázného výtvarného stylu.

Umělec čínského dávnověku byl velice skromný a mistrova tvorba odrážela (spíš než-li snahu o dokonale věrné ztvárnění viděného) jeho niternou podstatu. Čínská malba proto působí na nezasvěceného člověka poněkud pitoreskním dojmem - provedení díla se mnohdy vyznačuje až dětsky prostou naivitou. Jednoduché, ale přitom důmyslné tahy štětcem ovšem tvoří s použitým papírem oku lahodící celek. Dosáhnout takové zručnosti, aby malba fungovala, však vyžaduje mnoho času stráveného u stolu se štětcem v ruce. Nezdá se to, ale malovat na čínský způsob není vůbec snadné.

Důležitá je kompozice obrazu. Podle dávné tradice se nejčastěji malují krajiny, portréty, květiny a ptáci. Do kategorie "květiny a ptáci" patří také ryby, obojživelníci a hmyz (ale i domácí zvířata). Malujeme buď čínskou tuší, temperou nebo vodovými barvami. Obraz poté doplníme vhodným kolofonem nebo minimálně otiskem svého pečetítka - malého razítka, které staří mistři používali místo podpisu. Je otázka, zda budete mít ručně vyřezávané dřevěné pečetítko, nebo si vyrobíte obyčejné razítko např. linorytem, a ten nalepíte na dřevěné tělo razítka. Mistři tradiční čínské tušové malby používají výhradně pečetítko kamenné. Ovšem pokud nebazírujete na stylem předepsané formě, můžete svůj "podpis" do obrazu "jenom" namalovat nebo to nechat tak (bez podpisu). Tvořivosti se meze nekladou.

Potom je nezbytné naučit se správnou techniku malby - štětec držte zásadně tak, aby jeho rukojeť směřovala kolmo k papíru. Přítlak nebo odtah chlupaté části štětce (tedy vlasu) spolu s jeho pohybem (tahem) a mírou navlhčení vytváří (též v závislosti na odstínu a hustotě použité barvy) stopu, jejíž podobu lze tímto způsobem tvarovat podle potřeby. Jediným kvalitním (čínským) štětcem tedy můžeme při troše cviku namalovat jak tenké linky, tak i široké pruhy nebo dokonce podbarvovat. Pokud chceme malovat klasicky (rádoby tzv. čínskou tušovou malbu), upřednostňujeme černou barvu a ředíme ji vodou, abychom získali odstíny šedé. Na pečetítko je zase nejvhodnější zvolit barvu červenou.

Podkladovým materiálem pro naše výtvory nechť je hrubší (ideálně rýžový) tónovaný papír. Nesmíme rovněž zapomenout na další vhodné pomůcky - těžítko, třecí misku (pokud malujeme tuší), podložku a samozřejmě kalíšky. Ty slouží jednak jako paleta na ředění barev, ale také se v nich oplachují štětce. Když se vrátíme ke štětcům, existuje jich celá řada, ale začátečník zpravidla volí levné, běžně v papírnictví dostupné evropské štětce pro malování vodovými barvami. Osvědčily se velikosti 2, 6, 10 pro kulaté štětce a velikost 12 pro plochý (podbarvovací) štětec. Koho však malování na čínský způsob opravdu chytne, ten si buďto koupí čínské štětce (na kaligrafii a tušovou malbu), nebo si je vyrobí sám tradičními postupy. Čínský štětec má totiž maličko jiný tvar vlasu (svazek štětin tvoří pravidelný ostrý kužel), rukojeť bývá z bambusu. Právě malby mistrně provedené tímto náčiním mají ono jedinečné a nenapodobitelné kouzlo, kvůli kterému je čínská malba tak proslulá. A to se vůbec nezmiňujeme o kaligrafii.

Malování na čínský způsob je hlavně relaxace, soustředění, klid a pohoda. Už jenom samotné základní názvosloví (například stojící a spící štětec, suchý a mokrý štětec či dokonce roztřepený bambus) nás přímo vybízí k poetičnosti. Když malujeme, štětec doslova tančí po papíře. Pokud s malováním začínáte, buďte trpěliví a nespěchejte. Zpočátku se především snažte osvojit si správnou techniku malby. Pravidelně to zkoušejte. Až získáte zručnost, potom klidně namalujte jen jeden maličký obrázek denně (nebo týdně, měsíčně). Nezapomeňte, že do obrazu přenášíte svoje pocity. Malování se tak přirozeně stane dalším prostředkem vašeho sebevyjádření. V obrazu můžete zachytit vzpomínky, emoce, nálady... Lze tedy k malování přistupovat nejen jako k běžné zájmové činnosti, ale taktéž terapeuticky (art terapie).

Malujeme

Protože nepraktikujeme taoismus jako náboženství, nemusíme se příliš zabývat feng-šuej rozmístěním papíru, kalíšků na vodu a barvy, aby výsledný obraz byl “zaručeně” harmonizován s tao. Dbejte však na hlavní zásady tohoto uměleckého stylu a pečujte o své výtvarné potřeby. Jenom dobře udržované pomůcky mohou dělat radost dlouho. Hotová dílka si můžete archivovat. To abyste měli srovnání, jak se v malování zlepšujete. A ještě jedna věc. Nejen čínská malba má tu milou zvláštnost, že správně namalovaný obraz se nikdy neokouká.

Jít zpět...