Taoista.cz

MISTROVSTVÍ VELKÉ CESTY

31. prosince 2019

Málo je těch, kteří jdou velkou cestou (následují tao) a ještě méně jich velkou cestu učí, neboť taoistická tradice (daojia) dává přednost učení beze slov skrytým mudrcem. V největší vážnosti máme mistry Lao-c', Čuang-c' a Lie-c', protože právě jejich myšlenky a názory tvoří jádro naší taoistické školy. Nesmíme však zapomínat na to, že nebyli, nejsou a nebudou jediní, kteří kdy poznali cestu (tao).


Skrytý mudrc

„Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao...“ Tak zahajuje Lao-c' své dílo Tao Te ťing. Zřejmě chtěl čtenáři připomenout, že jakákoliv (byť v dobrém míněná) snaha o dokonalý popis nepopsatelného je marná. Podobně není ani možné představit si nepředstavitelné, nahmatat nehmatatelné, vidět neviditelné, atd. Proto se v taoismu setkáváme s pojmem “skrytý mudrc”. Ten (v ideálním případě) mnohdy ani netuší, jakým je mistrem. Ale i kdyby snad o svých kvalitách přece jenom věděl, stejně o tom nikoho nepřesvědčuje. A už vůbec se tím nikde nechlubí. Je si vědom toho, co by mohlo způsobit mylné pochopení jeho nauky případnými žáky. Pouhá slova (ať už napsaná nebo ústně předávaná) totiž k naučení velké cesty zdaleka nestačí. Někdy přemíra slov vyššímu poznání dokonce zabraňuje. V dobách dávno minulých to byl právě žák, který cíleně hledal učitele. Potom žák trávil se svým mistrem klidně i několik let, aby se od něj mohl s pokorou učit. Škoda, že dnes je tomu naopak. Škola (tedy instituce) hledá žáka, který je schopen rychle si zapamatovat probíranou látku a pak na ni zase zapomenout, jenom aby už školu konečně absolvoval. Takový rychlostudent si ale svého učitele neváží, protože mu nejde o probíranou látku, ale o titul (jedno jaký).

„A tak věru, dobrý učitel je učitelem nedobrých. Nedobří jsou látkou dobrého. Kdo si svého učitele neváží, kdo o svou látku nepečuje, ten, byť i byl učený, je velmi zaslepený. Toť velmi závažné tajemství.“

Zdroj: Lao-c' - Tao Te ťing

Učitel se objeví, až je žák připraven

Představte si následující situaci. Jste zabraní do svých starostí, den pro vás nezačal zrovna nejlépe. Potom potkáte osobu, kterou vidíte poprvé v životě. Nemáte náladu si s někým povídat, ale nějak se stane, že se spolu dáte do řeči. Cítíte, jak z vašeho protějšku cosi vyzařuje - nedá se to popsat slovy - a náhle je vám mnohem lépe. Může se dokonce stát, že nějaké gesto nebo zdánlivě bezvýznamná věta, pronesená oním člověkem, vám pomůže vyřešit problém, se kterým se už dlouho bezvýsledně potýkáte. Pokud se vám to již někdy stalo, máte štěstí - právě jste potkali skrytého mudrce! Přitom jeho genialita se může projevovat libovolným způsobem - kohokoliv, kdo ovládá nějakou činnost na té nejvyšší úrovni a nezakládá si na tom, lze taktéž nazvat skrytým mudrcem. Vídáte-li někoho takového pravidelně (například v zaměstnání, v rodině, cestou domů), tak jste doslova vyhráli jackpot. Skrytý mudrc v podobě rodinného příslušníka, kolegy nebo známého nabízí možnost naučit se znát cestu (tao, princip, způsob) jakékoliv činnosti, stačí být na to připraven. Jak rychle se budete učit už však záleží jenom na vaší povaze. Někdo dokáže být velmi zatvrzelý. Aby takový člověk něco pochopil, musel by potkat učitele jemu sympatického. Jiný nauku přijme ihned za svou, ale stejně podle ní nakonec nejedná. Pokládá se sice za znalce, ale je to jen jeho vlastní představa. Skrytý mudrc žije v souladu s tao neustále - takže učí ostatní svým příkladem. Vnímavý žák mistra rozpozná a dokáže si jeho nauku osvojit, aniž by s ním o ní musel jednou jedinkrát za život promluvit! Tomu se říká učení beze slov. Tak se předává pravá nauka.

Kuan-jin-c' řekl Lie-c'ovi: „Jsou-li tvá slova krásná nebo ošklivá, taková je i jejich ozvěna; je-li tvá postava velká či malá, takový je i její stín. Reputace je ozvěnou, chování je stínem.“ Proto se říká: „Buď opatrný na svá slova, neboť někteří s nimi budou souhlasit. Buď opatrný ve svém chování, neboť někteří je budou napodobovat.“ Proto moudrý ví, co přijde, pozorováním toho, co odešlo; ví, co vznikne, pozorováním toho, co zaniklo. To je způsob, jak ví o událostech předem.

Měl jsem kdysi učitele jménem Šang Čchin-c', jehož síla neměla soupeře na celém světě; ale ani lidé v jeho nejbližším okolí o tom nic nevěděli, protože on před nimi svoji sílu nikdy nepoužil. V jeho službách jsem se nebál smrti a on mi řekl: „Ostatní lidé si přejí vidět neviditelné; ty se však dívej na to, co ostatní přehlížejí. Ostatní lidé si přejí uchopit nedosažitelné, ty se uč být odborníkem v tom, co druzí nechtějí konat.“ A tak člověk, který se učí používat svých očí, by měl začít u káry naložené dřevem; člověk, který se učí používat svých uší, by měl začít posloucháním zvonu. Všude tam, kde je vnitřní klid a vyrovnanost, není vnějších potíží. Silák se nesetkává s vnějšími potížemi a tak o něm, kromě vlastní rodiny, nikdo neslyší.

Zdroj: Lie-c' - Klasická kniha o dokonalé prázdnotě

Jít zpět...
Copyleft 2019