Taoista.cz

UČIT SE ODNAUČIT

16. prosince 2019

Jsme doslova zahlceni informacemi. Takzvaný informační smog je všudypřítomný. Aniž si to mnozí uvědomují, jejich mozky se musí denně zabývat záplavou dat a složitě je filtrovat.


Vystavovat se nadměrnému toku (dez)informací škodí lidské psychice. Člověk je pak permanentně naštvaný, trpí chronickou únavou a díky neuroplasticitě mozku se nevědomky stává obětí myšlenkových konceptů; většinu z nich ani nemá “z vlastní hlavy”. Tak je naše mysl zahalena závojem, utkaným z předsudků, ukvapených závěrů, lží a polopravd. Ve svém jednání potom dáváme přednost tomu, co řeknou nebo dělají ostatní, aniž bychom se zamysleli nad tím, jestli je to vůbec vhodné i pro nás. Čím dřív se člověk začne vědomě zbavovat toho, co mu neprospívá a co z něj přirozeně nevychází, tím dřív se odnaučí všemu, co jej odvádí z cesty (tao). Nepleťte si však tento "generální úklid mysli" s útěkem před realitou všedního dne. Opustíte-li svou rodinu, děti a svět jenom proto, abyste dosáhli kýžené duchovnosti, prcháte před svým vlastním stínem. Taková duchovnost je falešná. Protože tao je ve všem a všude, kdekoliv jinde to nebude o nic méně vhodné k duchovní seberealizaci, než u vás doma. I tam se dá vskutku dosíci vědomého sjednocení s tao.

Starý mistr (Lao-c') byl skrytým mudrcem. Neplýtval slovy a nesnažil se lidi přesvědčovat o své pravdě. Tao Te ťing (knihu o Cestě a Ctnosti) sepsal na výslovnou žádost strážce hranic. Jinak by svou moudrost nikomu nepředal. Taoismus (daojia) se nesnaží “obrátit zástupy na víru” nebo něco podobného. Zato každému jednotlivci ukazuje prostou (ale o to účinnější) cestu, jak být znovu sám sebou. Učit se odnaučit, to je základem té cesty. V průběhu let je člověk doslova zanesen odpadem. Jak na fyzické úrovni (nevhodná životospráva), tak na té duševní (různá traumata a neurózy, stres, ruminace). Lidé navíc trpí utkvělými představami, které v nich všudypřítomné sdělovací prostředky neustále vyživují. Ve zprávách denně vidíme, kolik katastrof a dopravních nehod se stalo, že se všechno zdražuje; a že politici zas něco (ne)schválili… Jasně, realita je plná negativity. Ale nejen jí! Proč se člověk stejně jednoduše, jako se dozvídá o nešťastných událostech, nemůže dozvědět něco pozitivního? Třeba, co se podařilo vybudovat, zlepšit nebo zachránit, kdo komu pomohl, a tak dále. Aby se taky na vlastní oči občan přesvědčil, že svět nestojí jen na tom, kolik dnes zahynulo prasátek, když se s nimi převrátil na dálnici kamion a místo do masokombinátu pojedou do kafilerie - a šunčička tím pádem nebude...

Učit se odnaučit znamená jít sám až na dřeň vlastní osobnosti a zbavovat se vědomě všech jejích nánosů - vyprázdnit mysl a vyčistit své nitro. Podobně jako při detoxikaci organismu, oslabeného nadužíváním nějaké návykové látky, tak i při snaze osvobodit svou mysl z předpojatosti, setkává se často praktikující taoista začátečník s nepříjemnými pocity. Soustředěn do svého nitra náhle zjišťuje, že jeho osobnost je v podstatě tvořena těmi nánosy ega, kterých se hodlá postupně zbavovat. Pravé já světského (neduchovního) člověka na počátku cesty je totiž velmi slabé a zakrnělé. Ale i to lze napravit, pokud se takový jedinec naučí odnaučit. Buddhy se prý kdysi hodně dávno ptali, proč, když jde meditovat do džungle, si s sebou někoho nevezme jako doprovod. Že to musí být strašné, trávit čas samojediný v džungli a nemoct si s někým alespoň popovídat. On jim na to odpověděl, že v džungli se lidé nebojí samoty jako takové, ale že mají strach sami ze sebe. Proč? Když je člověk někde úplně sám, začíná o sobě víc přemýšlet a hlavou se mu honí všelijaké rušivé myšlenky. My sami jsme původci těchto myšlenek, tak se jich pojďme zbavit! Důležitá je motivace. Člověk musí pochopit smysl všeho toho očišťování. Je-li křišťálově čisté, teprve pak se naše nitro začne podobat absolutní prázdnotě - ta pohltí všechno bez rozdílu. Můžeme se ocitnout v jakékoliv situaci a o vnitřní mír už nepřijdeme. Svět (a všechno v něm) je možné vidět skutečně nezaujatě jen tehdy, naučíme-li se odnaučit.

Jít zpět...
Copyleft 2019