Tao obyčejného člověka:

„Soucit, skromnost, pokora. To jsou mé tři poklady.“

Vítejte!

Tao se nedá získat pouhým studiem textů ani napodobováním mistrů. Raději buďme vnímavými žáky a važme si školy života.

UČIT SE ODNAUČIT

Taoismus, 16. prosince 2019

Jsme doslova zahlceni informacemi. Takzvaný informační smog je všudypřítomný. Aniž si to mnozí uvědomují, jejich mozky se musí denně zabývat záplavou dat a složitě je filtrovat.


Vystavovat se nadměrnému toku (dez)informací škodí lidské psychice. Člověk je pak permanentně naštvaný, trpí chronickou únavou a díky neuroplasticitě mozku se nevědomky stává obětí myšlenkových konceptů; většinu z nich ani nemá “z vlastní hlavy”. Tak je naše mysl zahalena závojem, utkaným z předsudků, ukvapených závěrů, lží a polopravd. Ve svém jednání potom dáváme přednost tomu, co řeknou nebo dělají ostatní, aniž bychom se zamysleli nad tím, jestli je to vůbec vhodné i pro nás. Čím dřív se člověk začne vědomě zbavovat toho, co mu neprospívá a co z něj přirozeně nevychází, tím dřív se odnaučí všemu, co jej odvádí z cesty (tao). Nepleťte si však tento "generální úklid mysli" s útěkem před realitou všedního dne. Opustíte-li svou rodinu, děti a svět jenom proto, abyste dosáhli kýžené duchovnosti, prcháte před svým vlastním stínem. Taková duchovnost je falešná. Protože tao je ve všem a všude, kdekoliv jinde to nebude o nic méně vhodné k duchovní seberealizaci, než u vás doma. I tam se dá vskutku dosíci vědomého sjednocení s tao.

Starý mistr (Lao-c') byl skrytým mudrcem. Neplýtval slovy a nesnažil se lidi přesvědčovat o své pravdě. Tao Te ťing (knihu o Cestě a Ctnosti) sepsal na výslovnou žádost strážce hranic. Jinak by svou moudrost nikomu nepředal. Taoismus (daojia) se nesnaží “obrátit zástupy na víru” nebo něco podobného. Zato každému jednotlivci ukazuje prostou (ale o to účinnější) cestu, jak být znovu sám sebou. Učit se odnaučit, to je základem té cesty. V průběhu let je člověk doslova zanesen odpadem. Jak na fyzické úrovni (nevhodná životospráva), tak na té duševní (různá traumata a neurózy, stres, ruminace). Lidé navíc trpí utkvělými představami, které v nich všudypřítomné sdělovací prostředky neustále vyživují. Ve zprávách denně vidíme, kolik katastrof a dopravních nehod se stalo, že se všechno zdražuje; a že politici zas něco (ne)schválili… Jasně, realita je plná negativity. Ale nejen jí! Proč se člověk stejně jednoduše, jako se dozvídá o nešťastných událostech, nemůže dozvědět něco pozitivního? Třeba, co se podařilo vybudovat, zlepšit nebo zachránit, kdo komu pomohl, a tak dále. Aby se taky na vlastní oči občan přesvědčil, že svět nestojí jen na tom, kolik dnes zahynulo prasátek, když se s nimi převrátil na dálnici kamion a místo do masokombinátu pojedou do kafilerie - a šunčička tím pádem nebude...

Učit se odnaučit znamená jít sám až na dřeň vlastní osobnosti a zbavovat se vědomě všech jejích nánosů - vyprázdnit mysl a vyčistit své nitro. Podobně jako při detoxikaci organismu, oslabeného nadužíváním nějaké návykové látky, tak i při snaze osvobodit svou mysl z předpojatosti, setkává se často praktikující taoista začátečník s nepříjemnými pocity. Soustředěn do svého nitra náhle zjišťuje, že jeho osobnost je v podstatě tvořena těmi nánosy ega, kterých se hodlá postupně zbavovat. Pravé já světského (neduchovního) člověka na počátku cesty je totiž velmi slabé a zakrnělé. Ale i to lze napravit, pokud se takový jedinec naučí odnaučit. Buddhy se prý kdysi hodně dávno ptali, proč, když jde meditovat do džungle, si s sebou někoho nevezme jako doprovod. Že to musí být strašné, trávit čas samojediný v džungli a nemoct si s někým alespoň popovídat. On jim na to odpověděl, že v džungli se lidé nebojí samoty jako takové, ale že mají strach sami ze sebe. Proč? Když je člověk někde úplně sám, začíná o sobě víc přemýšlet a hlavou se mu honí všelijaké rušivé myšlenky. My sami jsme původci těchto myšlenek, tak se jich pojďme zbavit! Důležitá je motivace. Člověk musí pochopit smysl všeho toho očišťování. Je-li křišťálově čisté, teprve pak se naše nitro začne podobat absolutní prázdnotě - ta pohltí všechno bez rozdílu. Můžeme se ocitnout v jakékoliv situaci a o vnitřní mír už nepřijdeme. Svět (a všechno v něm) je možné vidět skutečně nezaujatě jen tehdy, naučíme-li se odnaučit.

Jít zpět...