Taoista.cz

PŮST DUŠE

15. října 2019

Jistě znáte půst těla jako součást různých léčebných metod. Půst duše pomáhá občerstvit unavenou mysl, zahlcenou ruminacemi a nezpracovanými pocity.


Když sníme něco těžko stravitelného, leží nám to pak v žaludku. Pomůžeme si vhodnou dietou a úpravou životosprávy. Protože víme, co nám minule nesedlo, můžeme se toho příště vyvarovat. Proč bychom měli znova trpět? Možná si teď říkáte: „Tohle přece zná každé malé dítě!“ No, většina lidí ví, jak se vyhnout utrpení těla, ale nepřestávají trpět na duchovní úrovni. S jídlem, co nám neudělá dobře, většinou tělo udělá krátký proces (a každý si to dokáže představit, mimochodem, dobrou chuť…); v hlavě se nám ale budou pořád dokola honit a usazovat ty samé myšlenky, pocity, emoce - čím víc se jich chceme zbavit, tím méně nás nechávají na pokoji. Jak si tedy pomoct? Stačí čas od času praktikovat “půst duše”.

Přemýšlíme o sobě

Přestaňme si lhát a zeptejme se sami sebe: „Proč se cítím tak nebo onak, proč jsem zablokovaný, naštvaný, rozmrzelý, atd., proč zrovna já?“ Otázka „Proč“, ačkoliv zdánlivě bez odpovědi, je pro nás velice užitečná. S každou takto osobně položenou otázkou máme možnost dostat “to” ze sebe ven, ať už nás trápí cokoliv. Vybereme si vhodnou meditační techniku a (nejlépe sami) počkáme, až se nám uleví. S problémem se můžeme svěřit blízké osobě, ale nevyžadujme po ní "rozhřešení". Taoismus nás učí, abychom na nikoho své starosti nepřenášeli. To, jak se cítíme, má totiž vliv na ostatní - negativní emoce a stres jsou stejně nakažlivé jako nemoci.

Chráníme své tři poklady

Máme-li soucit, dokážeme odpouštět druhým lidem. S pokorou pro nás bude jednodušší uznat vlastní chybu, takže můžeme poprosit o odpuštění někoho, komu jsme ublížili. Z aktu odpuštění se však nesmí stát prázdný obyčej. Jinak ztrácí svůj smysl a přestává působit terapeuticky. Kolikrát už jsme slyšeli omluvu od člověka, který stále dokola opakuje tytéž prohřešky a omlouvá se tak vlastně mechanicky. To samé platí i o pozdravu “dobrý den” a “nashledanou”. Kdo to myslí vážně a pro koho je to jen nutné zlo nebo společenská fráze? Skromnost, nebo chcete-li prostotu, nemusíme okázale vystavovat na odiv (to by bylo pokrytecké). Skutečně důležité je prostě žít.

Jsme připraveni se postit

Jakmile projdeme přípravnou fází, jsme připraveni se postit. Půst duše nevyžaduje odchod do ústraní. Má se provádět v běžném životě. Cokoliv vnímáme na smyslové úrovni, to v nás vyvolává určité pocity. Abychom si těmito pocity nezanášeli mysl, musíme je ihned zpracovat ve svém srdci. Až v tom získáme praxi, pokročíme ještě dál - jsme schopni vnímat tyto pocity dechem čchi, to znamená od projeveného se dostáváme k podstatě; všechno je prázdné, připravené se neplánovaně objevit a zase zmizet. Dost těžko se to vysvětluje. Je to jakási obdoba zenového "zrcadlení pocitů", avšak s tím rozdílem, že svoje pocity částečně absorbujeme do sebe podobně jako vodní hladina. V takovém stavu jsme uvolnění, takže se dokonale soustředíme na cokoliv až do té míry, že si uvědomujeme i ty nejjemnější pohyby. Někdo tomu říká “cítit vibrace”. Jiný to popisuje jako "vidět ušima a slyšet očima". Je to stav všeobjímající prázdnoty, která pojme všechno.

Kchung-fu-c' řekl: „Postím se! Mohl bych ti to vyložit i více slovy, ale tím bych ti to jen usnadňoval, a s tím, kdo má věci příliš snadné, se nebe nesmíří.“ Jen Chuej řekl: „Moje rodina je velmi chudá, dlouhé měsíce se ani nedotknu vína a neochutnám tučnějšího pokrmu. Je tohle půst?“ Kchung-fu-c' řekl: „Toto je půst, jaký se drží před obřady nebo před obětováním, to není půst duše.“ Jen Chuej řekl: „Smím se vás zeptat, jak vypadá takový půst duše?“ Kchung-fu-c' řekl: „To je naprosté soustředění vůle a chtění. Nejprve přestaň naslouchat ušima a naslouchej srdcem, potom přestaň naslouchat srdcem a vnímej jen dechem čchi, neboť zatímco obyčejný sluch je omezen ušními boltci a srdce končí u znamení, dech zůstává prázdný, připravený pojmout do sebe všechny věci. Tao se soustřeďuje v prázdném. Prázdnota, to je ten pravý půst duše.“ Jen Chuej řekl: „Mám tomu rozumět tak, že dokud nedosáhl Jen Chuej tohoto stavu, zůstává Jen Chuejem, až toho stavu dosáhne, přestane být Jen Chuejem? Dá se toto nazvat prázdnotou?“ Mistr pravil: „Zcela správně...“

Zdroj: Čuang-c' - Vnitřní kapitoly

Půst duše rozvíjí lidskost

Člověk je tvor s hmotným tělem, které pro nás dokáže vygenerovat jemnohmotnou kvalitu “vědomí”. To nám má umožnit vědomě prožívat každodenní situace, poznávat svět, pečovat o sebe a o druhé, tvořit - zkrátka rozvíjet lidskost. Nejsme čistě éterické bytosti ani zvířata, jsme obojí. Veškerým svým jednáním podporujeme křehkou rovnováhu ve vesmíru, v přírodě, ve společnosti a taktéž v nás samotných. Nikoliv proto, že nám to někdo řekl nebo dokonce nařídil, ale z vlastní lidské přirozenosti. Půst duše, pokud je prováděn správně, pomáhá naši lidskost rozvíjet ku prospěchu všech.

Jít zpět...
Copyleft 2019