Taoista.cz

TAO VZTAHU

31. října 2019

Opravdu milovat znamená učinit někoho nevýslovně šťastného svým prostřednictvím. Avšak nikoliv za každou cenu. Žádný vztah totiž nestojí za to, aby nás zbavoval životní energie, kterou pro přirozený život v souladu s tao nutně potřebujeme.


Žít v harmonickém vztahu je pro dospělého člověka přirozené. Co je pro něj přirozené, to mu prospívá. A co mu prospívá, to jej činí spokojeným a přispívá k jeho dlouhověkosti. Taoismus jako “nenáboženská spiritualita” vidí v partnerském vztahu splynutí dvou na sobě nezávislých energetických proudů v jednu jedinou pomyslnou bytost. Tato bytost má možnost jednak přispět do tvůrčího procesu života (rodičovstvím, společnou vizí, atd.), ale taktéž disponuje schopností transformovat část sexuální energie partnerů opačného pohlaví na energii životní. Žena při pohlavním aktu transformuje svou sexuální energii skrze muže a muž zase skrze ženu. Jednotlivec takové transformace není vůbec schopen, proto se mu nedoporučuje plýtvat svou esencí (tj. neměl by se sám sexuálně uspokojovat). Není žádným tajemstvím, že šťastně zadaní lidé jsou zdravější a žijí déle. Některé ezoterní odnože taoismu a buddhismu proto vyučují své stoupence v umění, jak se svou sexuální energií správně zacházet.

Zůstat sám však není zdaleka tak hrozné (z hlediska hospodaření s životní energií), jako být ve vztahu, ve kterém člověk o svou životní energii neustále přichází. V partnerském vztahu jsou v podstatě dva základní druhy energetických ztrát. V případě, že je jeden z partnerů tzv. “emocionální upír”, přichází o energii pouze ten druhý. Pokud si ovšem nejsou souzeni, energie se ztrácí stejně u obou partnerů. Proč? Jejich energetická pole se navzájem zkratují, místo aby se dobíjela. Proto jsou oba partneři v takovém vztahu věčně unavení a podráždění, jsou totiž úplně bez energie. Z nešťastné lásky se dá i onemocnět. Taoista věří, že energie čchi nemůže správně kolovat ani u jednoho z partnerů, pokud není ona pomyslná bytost (viz. výše) zdravá. Co vám pak pomůže trávit čas meditací a cvičením, když je doma “dusno”. Člověk se v nezdravém vztahu nemůže přirozeně rozvíjet, časem tak dochází k jeho úpadku. Protože emoce jsou nakažlivé, trpí neshodami ve vztahu celá rodina (obzvláště děti jsou k tomu citlivé, nemají totiž ještě pokřivené vnímání reality jako dospělí lidé).

Proto když podvědomě tušíme, že je něco špatně, musíme to hned řešit. Nepříjemné situace (i ve vztazích) mají tendenci se opakovat tak dlouho, dokud se k nim nějak nepostavíme. Nestačí je jen obejít nebo dělat, že nejsou. Vesmír nám neustále dává znamení, abychom se skrze ně poučili a čistě intuitivně pochopili, co je vlastně smyslem. Jak našeho života, tak i partnerského vztahu. Když chybí smysl, není motivace. Bez motivace se zdá být všechno marné. Ale nic ve vesmíru není marné, všechno projevené má svůj vnitřní smysl, chuť žít. Tao tvoří svobodně, ale lidem to připadá jako chaos. To, že nám něco nedává smysl ještě neznamená, že je to nesmyslné. Jedno staré taoistické rčení praví: „Ani moudrý nezná záměry nebes, natož pak obyčejný člověk!“

Lidská bytost chce být šťastná, je to její přirozenost. Nejsme na světě proto, abychom trpěli. Taoismus nevnímá život jako trest za hříchy nebo dokonce jako jakýsi mezistav, za který si můžeme sami (karma). Proto rozvíjejme nevyšší ctnost a podporujme život, mějme se rádi a neokrádejme se navzájem o životní energii.

Jít zpět...
Copyleft 2019