Taoista

taoista

Inspirujte se učením daojia!

Soucit, skromnost, pokora - to jsou mé tři poklady.
Vítejte!

Tao se nedá získat pouhým studiem textů ani napodobováním mistrů. Raději buďme vnímavými žáky a važme si školy života. Dovolme, aby tao pomohlo obohatit naše nitro a s otevřenou myslí se vydejme na cestu...

CO JE TAO?

Taoismus, 5. října 2019

Starý mistr nás učí, že tao, které se dá popsat slovy, není tao. Jak tedy máme tao studovat a být s ním v souladu? Co to vlastně je, tao?


Tao je v jádru transcendentní, proto se vzpírá jakýmkoliv definicím. Už jen tím, že se je snažíme popsat slovy, tao ztrácíme. Přesto se o to můžeme alespoň částečně pokusit. Podle taoistické filozofické školy (daojia) je tao neosobní, všeobsáhlý a v nekonečných cyklech probíhající proces vzniku a zániku všech věcí - dalo by se říct stvořitel. Protože nevzniklo, nemůže ani zaniknout (je nestvořené, věčné) a i když vše dovršuje, nikdy se nevyčerpá. Nelze je ovšem chápat jako boha. Tao nemá ke svému stvoření žádný vztah, v podstatě s ním splývá. Taoismus (daojia) vlastně není ani náboženství, nýbrž způsob života v souladu s tao. Učí nás přehnaně nezasahovat do přirozeného řádu, na ničem nelpět a uvědomit si, že kdykoliv se může stát komukoliv cokoliv. Tao nikoho netrestá ani neodměňuje, ke všemu tvorstvu je nezaujaté. Lidé si škodí nejvíce tím, že nedbají své pravé přirozenosti a tak se tao vzdalují.

Na počátku bylo tao nehybné, klidně spočívající, když tu se náhle pohnulo. Tak se projevilo jedno, které se nejvyšší ctností (te) rozdělilo na dva (jin a jang - protikladné síly, vždy společně tvoří celek, v jin je zárodek jang a naopak). Vzájemným působením jin (tmavý, chladný, pasivní, ženský) a jang (světlý, horký, aktivní, mužský) začala mezi nimi proudit životodárná energie čchi. Tak se ze dvou zrodili tři (jin, jang a čchi) - tři potom (smísením v různém poměru a bezpočtu kombinací) dali vzniknout všemu ve vesmíru. Dokud má organismus dostatek volně proudící čchi, je zdravý. V opačném případě onemocní. A když se čchi úplně zablokuje nebo vyčerpá, má to za následek zánik organismu.

Zánik je dovršením cyklu, návratem ke zdroji. Všechno prý neustále prochází tajemnou proměnou. Není to reinkarnace, spíš se to podobá recyklaci (ze starého nové). Tao bývá přirovnáváno k "velkému taviči", aby se zdůraznilo jeho dynamické transformační působení. Co není v souladu s tao (je takzvaně proti přírodě), to brzy zaniká. Vzniku a zániku podléhá všechno (ať je to vesmír, živočich, přírodnina, věc, pocit nebo třeba myšlenka). Lidé se často bojí smrti, ale kdo se bál narodit? Pro praktikujícího taoistu je velmi důležité následovat tao a dbát na kultivaci životní energie čchi. Pomáhá tím nejen sobě, ale podílí se tak (byť nepřímo) na stabilitě celého vesmíru. Podle učení daojia je člověk podřízen zemi, země je podřízena nebi a nebe je podřízeno tao. Tao se řídí vlastní přirozeností. Stačí tedy pochopit, v čem tato prvotní přirozenost (jednou daná a všemu společná) spočívá a uvědomit si tao. Tento zážitek silně připomíná zenové satori - náhlý vhled do podstaty všech věcí - osvícení.

Jít zpět...