Taoista.cz

Dobrovolná chudoba

Na jedné straně pohodový kolektiv, na druhé straně tak nízká mzda, že člověk nemá pomalu ani na chleba. Nebo hodně peněz, ale v tom třísměnný provoz, nerudný šéf a občas práce o víkendu. Na rodinu pak není čas, natož mít nějaký osobní život.

Ano, jsou lidé, kteří svou prací doslova žijí. Těm budiž tento článek k smíchu. Mnoho zaměstnanců ale chodí do práce jenom kvůli tomu, aby získali peníze - prostředek směny hmotných i nehmotných statků k uspokojení svých potřeb. Každý člověk má rozdílné potřeby, které různě uspokojuje. Kdybychom neměli potřebu sledovat televizi, žádnou bychom si nekupovali a nemuseli bychom ani platit televizní poplatky. Stejně to funguje úplně se vším. Když něco nepotřebuju, tak to nemám a jsem v pohodě. Jiná je ale situace, když něco potřebuju, ale nemůžu si to dovolit. Tomu se říká materiální deprivace. Je to velice nepříjemná záležitost, protože dokud není nějaká potřeba uspokojena, je tím člověk neustále stresován. Nedobrovolná chudoba vede k frustraci, depresím a ohrožuje lidské zdraví.

Dá se s tím něco udělat a nekrást? Jasně! Zkuste dobrovolnou chudobu. Je to totiž jeden z mála způsobů, jak legálně získat finanční nezávislost a nepotřebovat k tomu skoro žádné peníze. Dle závažnosti finanční situace můžete začít pozvolna nebo do toho jít naplno. Možná si řeknete: „Nevyřešila by mou situaci změna zaměstnání?“ No, to nikdo neví. Snad budete mít víc peněz, ale co když vám zase přestanou stačit? A pak budete pracovat i o víkendech, aby bylo na nový šmatlafoun? Proč? Člověk se musí zamyslet sám nad sebou. Jestliže bych zmíral touhou po namakané audině, a opravdu se bez ní neobešel, tak hold budu muset na tu služebku do Německa na pár měsíců odjet. Protože ale vystačím s málem, do práce jezdím na kole a užívám si prostého života plnými doušky!

Ani všichni vyznavači frugal lifestyle nemají stejné potřeby. Někteří žijí skromně proto, aby nemuseli nikam jezdit a měli víc volného času, čistou hlavu, žili si po svém. Jiní vidí v prostém životním stylu příležitost, jak se zajistit finanční rezervou na horší časy, atd. Každý člověk by měl mít důvod, proč jde do dobrovolné chudoby. A nemusí to být zrovna nějaký “městský mnich”. Dobrovolná chudoba je vědomá minimalizace potřeb jednotlivce na úplný základ, bez kterého se v dané oblasti nedá přežít. U nás to je především bydlení, potraviny, oblečení a doprava. Navykli jsme si na určitý komfort, životní standard, z kterého nehodláme ustupovat. Úplně se vracet zpátky do dřevních dob je nesmysl. Ale v něčem z tohoto našeho standardu dobrovolně slevit není od věci. Naučíme se lépe hospodařit s naším vlastnictvím a získáme tolik potřebnou finanční nezávislost.

Nejdřív ale musíme mít rozpočet, tj. na jedné straně výdaje, na druhé straně příjmy a jejich vzájemnou bilanci. Budeme-li si své výdaje a příjmy pravidelně zapisovat, brzo najdeme spoustu námětů na to, kde ušetřit. Začátečník začne nakupovat levnější alternativy ke zboží, na jaké je zvyklý. Ne vždy je to ale cesta, jak ušetřit. Lacený dvakrát placený... Osobně jdu cestou několika vysoce kvalitních, snadno opravitelných výrobků. Člověk nemusí být zbožíznalec, aby si vybral správně. Stačí mít určitou životní zkušenost a neuhýbat ze svých nároků. Pak se nemusím podílet na tom, že je i v dnešní době planeta zaplavena předraženými "výhodnými" šmejdy a velryby v oceánech pláčou...

Pokročilý se umí chovat hospodárně. Nakupuje už jenom to, co si nemůže vyrobit, opravit nebo sklidit. Mistr skoro nenakupuje. Používá jen pár druhů výrobků, které koupil s ohledem na jejich životnost a užitečnost. Módní styly ho nechávají chladným, má svůj osobitý styl. Tak jako poznáme v lese muchomůrku a na louce běláska, tak poznáme i člověka dobrovolně chudobného. Chodí pořád v tom samém oblečení (koupí si v sekáči 5 stejných košil, triček, kalhot, trenek…) a přitom je pořád čistě oblečen. V jídle není vybíravý, má jediný požadavek - aby bylo čerstvé a nezávadné. Nebojí se vařit tradičně a umí využít beze zbytku každou surovinu. Skoro nevytváří odpad, protože z toho mála, co koupil, většinu spotřebuje. Každý může takhle ušetřit. Chleba se sádlem zasytí lépe než karamelová tyčinka. Kysané zelí je zdravější než pomeranče. Banán se dá nahradit nastrouhaným jablkem (sladkost) s vařeným bramborem (škrob) nebo dýní. Drogerie je kapitola sama pro sebe. Na většinu nečistot v domácnosti stačí obyčejný ocet a jedlá soda. Škoda, že tak málo využíváme moudrosti našich předků (babiček) a raději kupujeme chemické jedy za drahé peníze. Člověk holt chce mít všechno extra speciál.

Než začnete s dobrovolnou chudobou, uvědomte si:

Pro taoistu (a obecně vyznavače frugal lifestyle) nemá smysl se někde dřít do úmoru a těžce vydělané peníze pak bezúčelně promrhat. Je třeba naučit se rozlišovat mezi skutečnou potřebou a přáním. Taoista, jehož ideálem je nezávislost a osobní svoboda, touží po ničem netoužit a má přání poskrovnu. Peníze jsou jen prostředkem směny k zajištění živobytí. To nejcennější se stejně koupit nedá.