Taoista.cz

Cyklo sezona zahájena

Dnes jsem zahájil cyklistickou sezonu 2021. Pravda, sice trochu nedobrovolně, jelikož jsem zaspal. Do práce bych se dalším vlakem dostal až za hodinu, takže nezbývalo než do batůžku přibalit náhradní duši, hustilku a vydat se na cestu.

V minulém roce se mi povedlo jezdit do zaměstnání na kole nepřetržitě od 5. dubna do 20. listopadu. Najel jsem tehdy 4378 kilometrů a ušetřil na jízdném 4050 Kč. Jasně, že nešlo o čistý zisk. Část peněz (1821 Kč) jsem ještě předtím vložil do svépomocné generální opravy darovaného jedno-převodového kola značky Velamos Adam. Potřeboval jsem též pokrýt náklady za zbytečně koupenou integrovanou měsíční jízdenku v hodnotě 631 Kč. Tehdy nám totiž nečekaně v důsledku karantény zavřeli město. Já měl jízdenku novou, teprve dva dny jetou. Jakmile karanténa skončila, stejně se nás lidi báli. Navíc ještě několik dní po otevření města vlaky pořádně nejezdily.

Aby toho nebylo málo, naše trať už pár let prochází rozsáhlou rekonstrukcí (elektrifikace). To se neobešlo bez zavedení náhradní autobusové dopravy. Jet “výlukáčem” bývalo doslova za trest.

Proto mě napadlo, že bych do práce mohl jezdit na kole. Tak bych se bez nervů vyhnul veřejné dopravě a možná i něco ušetřil. Akorát jsem neměl to kolo. Naštěstí mi můj tchán jedno starší kolo daroval. Začala tím má cyklistická kariéra. Zpočátku mi 16 kilometrů trvalo hodinu a deset minut. S najetými kilometry se má fyzická kondice rychle zlepšovala, takže v létě jsem byl schopen tu samou trasu zajet za dobrých podmínek i pod 45 minut. Paradoxně jsem tak byl ráno v práci bez zpoždění (garantovaná doba jízdy 50 minut) a doma pak dřív než tím autobusem.

Na kole se toho dá zažít poměrně dost. Člověk je tak nějak více v kontaktu s okolní krajinou, než kdyby jel autem. Jezdil jsem řádně vybaven za každého počasí. Kolegové se mě ptali, proč alespoň za deště nejedu veřejnou hromadnou dopravou… Odpovídal jsem jim: „Má-li být pro mě cyklistika skutečnou alternativou, musím jezdit za každého počasí.“

Avšak jednou jsem si dal. Bylo to ke konci směny. Obloha potemněla, ale zatím jen tak kapalo. Všichni mě přemlouvali, ať nechám kolo ve stojanu a jedu raději autobusem. Ne, já prostě pojedu na kole! Po pár kilometrech se spustil strašlivý liják, hřmělo a blýskalo se. Do toho opravdu silný boční vítr, že už se ani jet nedalo. Zmítán větrem a bičován deštěm, ztěžka vedouc kolo, najednou se kolem mě všechno rozjasnilo jako při svařování. V uších mi pískavě zahučelo, přede mnou (asi dost blízko) uhodil blesk. Tehdy mi došlo, že to fakt nebyl dobrý nápad. Všude kolem mě nic než rovina a kolo je přece kovové… Měl jsem dosti nahnáno, ale schovat se nebylo kam. Tak jsem, mumlaje polohlasně ochranné mantry, pokračoval dál. Počasí se mezitím naštěstí umoudřilo. Doma jsem to potom pěkně schytal a děkoval nebesům za ochranu. Mít doma vonnou tyčinku, tak ji snad zapálím jako projev díků - a to přitom vyznávám nenáboženskou formu taoismu (daojia).

Poučen z minulé sezóny, letos si chci jízdu na kole hlavně užít. Tedy v nepříznivých podmínkách už na kolo nesednu. Nechám ho doma a nebo v práci. Tu jednu nebo dvě jízdy autobusem jednou za čas už nějak přežiju. Sice i v tomto roce máme výluku na trati, ale v porovnání s rokem minulým je to celkem v pohodě. Prý až bude jezdit “rychlodráha”, mohl bych být v práci vlakem za 15 minut. Tak se nechám překvapit… Do té doby cyklistice zdar!