Jak to dělám

Malování je pro mě formou meditace. Proto když se bavím o náročnosti malby, nemyslím tím jeden fyzický kus papíru. Každou malbu chápu jako časově neohraničený proces.

V jeho průběhu maluji konkrétní motiv stále dokola tak dlouho, až jsem s výsledkem spokojen. Než tedy dokončím obrázek, mnohdy to trvá několik dní a mohu při tom spotřebovat značné množství materiálu. Naštěstí většinou maluji na obyčejný papír s gramáží 220g/m2 nebo se v rámci celosvětové iniciativy “recycled art” snažím jako podklad využít použité papírové obaly.

Z odpadového materiálu mám jak paletu (přebroušený a nalakovaný smrkový hranolek se slepou dírou), tak i pečetítko. Štoček jsem vlastnoručně vyřezal z obyčejné mazací gumy; rukojeť je vyrobená z kousku jasanového dřeva. Jako kalíšky posloužily keramické podmisky od květináčů na sukulenty. Těžítko tvoří zubem času zaoblený křemenáč, nalezený náhodou na procházce. Lahvičku na čistou vodu jsem vzal skleněnou, co zbyla po osvěžovači vzduchu, atd.

Kromě toho začínám používat též originální čínskou kaligrafickou sadu - třecí kámen, stojánek na štětce, tuš v tyčince, tradičně zdobené keramické mističky s glazurou, čínské štětce a speciální (červenou) pastu k otisknutí pečetítka.

Štětce vybírám podle toho, jestli dobře drží tvar a zda dokážou pojmout dostatečné množství barvy. Nehledím na cenu ani na výrobce - i s levnými štětci made in P.R.C. se dá dobře malovat. Osvědčili se mi přírodní kulaté štětce (poník a jezevec) o velikosti 4 a 6. Ploché štětce v současné době téměř nevyužívám.

Většinou si základní barvu připravuji tak, že malým dřívkem smíchám na paletě černou temperu a razítkovou tuš (bez oleje). Vzniklou směs potom dále ředím vodou, až dostanu potřebné odstíny šedi.

Další možnost spočívá v postupném roztírání tušové tyčinky v malém množstvím vody na třecím kameni. Jakmile má tuš kašovitou konzistenci, odebírám ji malinkou lžičkou z třecího kamene a dávkuji do kalíšků. Do těch pak ještě přidávám vodu dle potřeby, promíchám dřívkem - a můžu malovat.

Na pečetítko nanáším k tomu určenou (červenou) pastu. V případě její nedostupnosti stačí razítková tuš a polštářek. Bělobu zásadně nepoužívám, jinak se ale (vodovým) barvám příliš nebráním. Avšak snažím se užívat jich střídmě, neboť jak učí Starý mistr - příliš mnoho barev oslepuje zrak…

Svým malbám ponechávám jejich pravou přirozenost a ničím je nefixuji. Jakmile barva dostatečně zaschne, oříznu obrázek na formát v poměru stran 1:1 (nejčastěji 123 mm / 123 mm) podle šablony. Hotové malby potom ukládám do archivu, založené v papírových rukávech. V nich mohou obrázky dýchat a zároveň tak předcházím jejich náhodnému poškození.