Taoista.cz

Neexistuje zničené etegami!

Když jsem začínal malovat, oslovily mě nejprve orientální miniatury, a poté čínská tušová malba. Trvalo nějakou dobu, než jsem si metodou “pokus omyl” osvojil základní techniku a sehnal potřebný materiál. Zkoušel jsem různé papíry a míchal tuš, experimentoval se štětci…

Po čase jsem si uvědomil jednu věc - abych umění čínské tušové malby dokonale ovládl, musel bych na jedné malbě strávit několik hodin nebo i dní, zcela jí meditativně odevzdán…

To v mém případě není reálné. Mám přece práci, ženu a dvě děti, těm se musím věnovat. Když totiž čínské tušové malbě úplně propadnete, dá se na malování vypěstovat závislost se všemi negativními důsledky. Umím si dobře představit, že bych se, zavřený v ateliéru a pohroužen v meditaci, týden v kuse bavil vychytáváním much z díla. Mezitím by se všude válel pomačkaný papír, jako němý svědek toho, že se mi to zase tak docela nepovedlo. On se vám obrázek sice může líbit, ale když se nelíbí samotnému autorovi, jde automaticky do koše!

Po vyzkoušení akvarelových barev v pánvičkách a drahého papíru už se nechci vracet k levným alternativám. Ta kvalita a možnosti jsou totiž úplně někde jinde. V průměru mě teď vyjde jeden list A6 zhruba na pět korun. Když jich za jedno sezení promrhám deset, utratím tak vlastně padesátikorunu. Pokud bych stejným způsobem maloval celý týden, bude mě to stát 350 Kč.

Jak praví mistr Čuang - člověk, hraje-li o drobné mince, trefí se kuší lehce do vzdáleného terče. Dostal-li by výhrou zlatou přezku, zamlží se mu zrak a ruka ztěžkne…

S malováním je to podobné. Pokud tomu ponechám volnost, můžu vytvořit něco výjimečného. Jakmile však dostanu v průběhu malby strach, že přijdu o další drahý papír, protože se mi linka zdá přetažená, dílo je nadobro ztraceno.

Dobře provedené etegami může být na první pohled tak škaredé, až je vlastně pěkné. Jde o japonskou estetiku wabi-sabi, tj. dílo nám umožní uvidět krásu v nedokonalém, pomíjivém a neúplném. Jako když obrázek na etegami přesáhne okraje papíru, tak i samotné etegami se dostává za hranice pouhého výtvarného stylu a stává se životní filozofií, která každému dovolí věnovat se něčemu kreativnímu, aniž by se tomu člověk musel radikálně podřizovat.

Takže - žádné náročné kurzy, probdělé noci a frustrace z nedostatku talentu!

Malování pokaždé věnuju zhruba půlhodinu čistého času. Jeden den si černou tuší vytáhnu obrysové křivky. Tuš nanáším zleva doprava, abych si malbu nerozmazal. Snažím se docílit tzv. “živé čáry”. Přes noc pak nechám tušovou kostru důkladně zaschnout a druhý den teprve vybarvuji. Jsou to právě akvarelové barvy, které nakonec vdechnou malbě život. Vzkaz píšu klidně až třetí den. Jakmile na papír obtisknu pečetítko, je obrázek hotov.

Bojoval jsem s načrtáváním. Prý by se to nemělo. Prostě etegami je taková hra se štětcem a s kouzlem přítomného okamžiku, kde jakákoliv příprava (tužkou něco předkreslovat) není žádoucí. Nakonec to dělám tak, že si někdy obtížné části raději předkreslím. Ještě nemám zdaleka takovou představivost, abych to dal vždycky na první dobrou. Napadlo mě, že kdykoliv uvidím něco zajímavého, poznamenám si tužkou “etegami-like” skicu, kterou pak doma propracuji do detailu a z toho pak vznikne obrázek. Jenže to prý ortodoxní etegamisté také důrazně nedoporučují…

A když říkám, že předkreslování tužkou nebo načrtávání je v etegami absolutní tabu, myslím tím, že když začnete cokoliv předkreslovat nebo načrtávat, jednoduše tím začnete sledovat "mrtvé čáry minulosti" a vaše dílo od toho okamžiku přestane být "shinken-shoubu".

Zdroj: Kunio Koike (zakladatel etegami)

Shinken-shoubu znamená utkat se v opravdovém souboji se skutečnými meči, na rozdíl od zápasu s bambusovými nebo dřevěnými atrapami a s ochrannými pomůckami, které se používají při tréningu. V boji se skutečnými meči (shinken-shoubu) buďto přežijete nebo zemřete, jiná možnost většinou není...

Etegami bývá někdy přirovnáváno k malovanému haiku. Stejně jako při skládání tohoto druhu poezie, tak i při malování etegami je ze všeho nejtěžší právě (na relativně malém prostoru) zachytit pointu, sdílet krásu přítomného okamžiku bez lpění na výsledku a zároveň se pustit všech zažitých konvencí (orientální tradice). Heta de ii, heta ga ii. Neexistuje zničené etegami!