☯ Taoista.cz

Proč maluju a jak to dělám

Maluju, neboť:

„Propadnout jakékoli liché náruživosti znamená marnit život,“ pokračoval stařec, „proto i ti nejznamenitější vzdělanci hledali jiná uspokojení, uspokojení ve hře na loutnu, v kaligrafii, v kreslení a v malování místo toho, aby hověli pochybným choutkám.“

Zdroj: Oldřich Král - Stopy tuše (čínské malířské texty)

Taoismus (daojia) zásadně ovlivňuje mou uměleckou tvorbu. Ovšem je pro mě spíše než náboženstvím či doktrínou především svérázným způsobem života. V jeho středu se nachází nekonečný, všeobsáhlý, lidským rozumem neuchopitelný, dokonale neosobní (tedy vskutku nestranný), bezejmenný tvůrce a důvod existence (kořen) všeho. Nazvu-li toto "tajemství všech tajemství" tao, bůh nebo nějak jinak - na tom vůbec nezáleží. Dokonce ho ani nemusím nikde hledat - je totiž vždycky ve všem a všude.

Při malování akvarelů, inspirovaných japonským etegami, mohu jako taoista zůstat nepřipoutaný (k mistrovsky dokonalému vzoru). Navíc doplněné příhodným textem, nejen, že etegami dokáže živě zachytit kouzlo přítomného okamžiku, ale taktéž umí předat vzkaz. Podstatou mail artu je totiž komunikace. Avšak dosáhnout takového kung-fu, aby to (sdělení) fungovalo, vyžaduje velkou zručnost.

Raději tedy všemu nechávám volný průběh. A je-li k tomu vhodná příležitost, snažím se autenticky zaznamenat mnou žité "tady a teď".

To, co maluju, je vlastně takový japonský mail art po česku; obrázky pomíjivého světa, plné (mnohdy záměrné) nedokonalosti.

„...ale dílo by pak bylo méně moje; jeho hlavním cílem a jeho dokonalostí je přece, aby bylo přesně a beze zbytku moje. Docela rád bych opravil tu či onu chybu náhodnou, jsem jich pln, vždyť uháním a nedávám pozor; ale vymycovat nedostatky, které jsou ve mně pravidlem a vyznačují mě stále, to by znamenalo dopouštět se zrady na sobě a falšovat se…“

Zdroj: Michel de Montaigne

Již dávno nic nepředkresluju ani nenapodobuju, protože od určitého okamžiku ve svých malbách nestrpím cokoliv, co by nebylo "shinken shoubu". Vždyť sám život je ve své nejvnitřnější podstatě takový; a kdo přehnaně lpí na čemkoliv, nakonec neujde velkému zklamání.

A když říkám, že předkreslování tužkou nebo načrtávání je v etegami absolutní tabu, myslím tím, že když začnete cokoliv předkreslovat nebo načrtávat, jednoduše tím začnete sledovat "mrtvé čáry minulosti" a vaše dílo od toho okamžiku přestane být "shinken-shoubu".

Zdroj: Kunio Koike (zakladatel etegami)

Cestu k sobě samému mohu najít jedině skrze soulad s cestou (tao) všehomíra. Soustředěn na prostý život v přítomnosti a poučen staročínskou filozofií, beru si příklad ze Starého mistra (Lao-c'). Cílem jeho učení je zůstat skrytý a beze jména, zcela ponořen v tao. Proto nehodlám veřejně vystupovat a debatovat o nauce (daojia), tím méně o umění. Vše, co jsem potřeboval sdělit, je už přece zveřejněno tady, na mém autorském webu.

„Soucit, skromnost, pokora. To jsou mé tři poklady.“

Zdroj: Lao-c' - Tao Te ťing (kniha o Cestě a Ctnosti)

Co k tomu víc dodat?

Dělám to tak, že

maluju na papír k tomu určený o gramáži nejméně 200 g/m2. Papír musí mít hrubší, buničitou strukturu, aby se do něj mohla barva nepředvídatelně vpíjet. To je důležité, když chci namalovat tzv. "živou čáru". Jak by mohla být čára živá, je-li namalována na mrtvém papíře?

Kalamář a pečetítko mám vyrobené z odpadového materiálu. Štoček jsem vlastnoručně vyřezal z obyčejné mazací gumy; rukojeť pečetítka je zhotovena z kousku jasanového dřeva. Jako kalíšky posloužily keramické podmisky ke květináčům na sukulenty. Těžítko tvoří zubem času zaoblený křemenáč, nalezený náhodou na procházce. Lahvičku na čistou vodu jsem vzal skleněnou, co zbyla po osvěžovači vzduchu, atd.

K malování také používám originální čínskou kaligrafickou sadu - třecí kámen, stojánek na štětce, tuš v tyčince, tradičně zdobené keramické mističky s glazurou, čínské štětce a speciální (červenou) pastu k otisknutí pečetítka.

Štětce vybírám podle toho, jestli dobře drží tvar a zda dokážou pojmout dostatečné množství barvy. Oblíbil jsem si přírodní kulaté štětce (velikost 2, 4).

Když chci malovat obrysy nebo odstíny šedi a psát text, většinou si připravuji náhražku kaligrafické tuše. A to tak, že dřívkem rozmíchám v kalamáři černou temperu s razítkovou tuší (bez oleje). Nebo použiju originální pevnou tušovou tyčinku, kterou postupně roztírám v malém množství vody na třecím kameni. Jakmile má tuš kašovitou konzistenci, odebírám ji malinkou lžičkou z třecího kamene do kalamáře, promíchám dřívkem - a můžu psát či malovat.

Život není černobílý, barvy mám velmi rád. Volím proto kvalitní akvarelové barvy. Doprovodný text vpisuji do obrázku černým brush penem nebo rákosovým pérkem vlastní výroby a po dokončení dílko podepisuji otiskem svého pečetítka.

Obrázky ořezávám na formát pohlednice (105 mm x 150 mm). Je to ideální rozměr - dají se potom zaslat poštou jako obyčejné dopisy v obálkách C6. Pokud bych měl k dispozici prázdnou pohlednici, můžu obrázek namalovat rovnou na ni. Jenže potom je třeba zafixovat ji lakem; já však své malby ničím nefixuji, abych jim ponechal jejich pravou přirozenost.