Taoista.cz

Neužitečnost

Japonci mají svoje “IKIGAI” - průnik toho co milují, v čem jsou dobří, co je uživí a co svět potřebuje - tedy důvody, proč má podle nich smysl ráno vstát z postele a těšit se do práce. Nejspíš je to motivuje k tomu, aby pořád vyvíjeli nějakou činnost a cítili se být užiteční.

Staročínští taoisté však vidí větší hodnotu v neužitečnosti. Pochopili, že to, co svět skutečně potřebuje, je přestat do něj neustále zasahovat. Nejsou líní, jen se zkrátka nepřetrhnou kvůli tomu, aby světu dokázali svou užitečnost. Být neužitečný má ještě tu výhodu, že vás ostatní nechají většinou na pokoji. Protože pro ně nejste užiteční, málokdy si vás vůbec všimnou. Mnoho lidí na světě je ale ze své domnělé neužitečnosti nešťastných.

Pravověrný taoista působí na ostatní prostým, někdy až "švejkovským" dojmem. Nebuduje kariéru ani netouží po společenském uznání, ale hloupý není. Dobrovolně přijmout nižší postavení (a jakoby pozbýt na významu) je cestou blažené volnosti - o tu nám taoistům přece tolik jde! Užitečnost nebo neužitečnost; obojí jsou beztak pouze slova, která se snaží vyjádřit míru toho, nakolik si nás ostatní lidé momentálně považují, aniž by vyjadřovala to, jací skutečně jsme, jaké máme opravdu schopnosti.

Uvědomte si, jak vzácný je váš čas. A že v tom, že vůbec jste (k dispozici a máte schopnosti) se vlastně skrývá vaše pravá hodnota. Potom sama od sebe ustane potřeba neustále se utvrzovat v přesvědčení, že musíte být za každou cenu užiteční a vykazovat nějakou činnost. Možná pak snáze pochopíte, proč skutečný užitek dává prázdnota a dokonce objevíte blahodárnost (ne)jednání - wu-wej. Jestli už musíte něco dělat, pracujte na tom v rámci svých povinností jak nejlíp dovedete. Tak se nebudete muset stydět za svou neužitečnost.

Ve státě Sung ve vesnici Ťingů se daří katalpám, cypřišům a moruším. To, co z nich vyroste na délku paže, ulomí ti z tamních lidí, kteří právě potřebují bidýlko pro svou opičku. To, co naroste do několika objemů, uříznou si ti, kteří potřebují přizdobit střechy svých domů. To, co naroste do sedmi objemů, dají si uříznout urození a zámožní lidé na postranice rakví. Tak se žádný z těchto stromů nedožije přirozeného počtu svých let. Všechny stejně umírají předčasně, v polovině své cesty, pod ranami seker. Tak nebezpečná je užitečnost! Při obřadech osvobozování není řece dost dobrý býček s bílým čelem, vepř s vyvráceným rypákem, člověk stižený hemeroidy. Ví to každý šaman a kněz, a proto jsou tyto bytosti a tvorové považováni za prokleté. Ze stejného důvodu považuje tatáž znetvoření božský člověk za největší štěstí! Mrzák Šu měl bradu zarytou až kamsi do pupku, jeho ramena převyšovala temeno hlavy, kostrč mu trčela do nebe, patero vnitřních orgánů měl vyhřezlých, jeho žebra tvořily dvě zbytnělé kosti. Přesto si tento mrzák stačil na sebe šitím a praním vydělat tolik, aby mohl žít, a čištěním plev stačil uživit ještě deset jiných. Ale když vrchnost povolávala vojáky, mrzák Šu jim mohl zamávat z davu, a když vrchnost vyhlašovala veřejné práce, mrzáka pro jeho zjevnou nemohoucnost nevzali. Zato když vrchnost posílala příděly zrna nemocným a nemohoucím, mrzák Šu dostal celé tři čungy a deset otepí dřeva nádavkem. Napohled strašlivě zmrzačený člověk se stačil sám o sebe postarat a dožil se přirozeného počtu let. Oč spokojenější může být ten, který podobného zmrzačení docílil v ohledu mravním!

Zdroj: Čuang-c' - Vnitřní kapitoly