Praxe

Různá taoistická cvičení, tradiční čínská medicína nebo tušová malba si pomalu získávají své příznivce i u nás. Přesto většina lidí nemá ponětí, jak taoismus (daojia) vlastně praktikovat…

Třeba se tomu podivíte, ale člověk, který (se) má rád a na ničem nelpí, je větším taoistou než ten, kdo v ústraní recituje mantry někde v klášteře ve Wudangských horách o rýži a vodě. Lidé ze západních zemí cestují daleko na východ, aby mohli umývat mnichům záchody, doufajíce v zázrak osvícení. Ani je nenapadne, že by se měli nejdříve postarat o své nejbližší příbuzné (obzvláště o rodiče) - těm ať čistí záchod, ať je krmí a ošetřují! Umění prostého života v souladu s tao se dá pěstovat kdekoliv, nic vám nebrání začít s tím hned teď.

Moje taoistická praxe se dá shrnout do následujících šesti bodů:

• vědomě trávím čas v přítomném okamžiku
• beru život takový, jaký je
• umím si udělat čas sám pro sebe
• snažím se být co nejvíc se svou rodinou
• spokojím se s málem (žiju frugal)
• dbám na životosprávu (vyvážená strava, klidný spánek, přiměřený pohyb)

Teoreticky jsem si nauku osvojil velmi rychle, protože mi tak říkajíc sedla. Avšak poměrně dlouho jsem se učil meditovat. Někdo vydrží nehybně sedět v meditační pozici klidně půl dne, ale mě to nešlo. Až později jsem pochopil, že smyslem (taoistické) meditace je především zpřítomnění prožívání - nezáleží tedy na formě meditace. Proto považuji za meditaci každou činnost, která mě udržuje bdělého. Ráno (hlavně o víkendu) cvičím free-form čchi-kung. Přes den pracuji nebo se účastním rodinného života, večer pak buď otevřu zajímavou knihu nebo si obřadně vyhrnu rukávy a začnu malovat. Malování na čínský způsob je pro mě aktivitou obzvlášť sjednocující s tao. Mám ovšem i jiné zájmy - běhám, jezdím na kole, rád chodím pěšky - do města na nákup nebo na delší procházky (nejlépe lesem). Taky zahradničím a pěstuju všechno možné, nejraději mám sukulenty a citrusy.

Samozřejmě nezapomínám rozjímat nad Starým mistrem (Lao-c') a jeho knihou o Cestě a Ctnosti (Tao Te ťing), neboť v ní je podstata taoistického učení, které se snažím ve svém životě následovat. Ne vždycky mi to jde tak, jak bych si představoval. Vpravdě jsem to ale já sám, kdo musí projít branou k pravé spokojenosti. Ta brána sice není zavřená, ale rozumový úsudek to neví (iracionální složku reality ignoruje).

Proto je v praxi tak důležitá bdělost, která očišťuje mysl. Kdo je čisté mysli, tomu nic nebrání být skutečně svobodný. Kéž se to zdaří každému, kdo o to celou svou bytostí usiluje...