Taoista.cz

Najednou je to pryč

Několik let medituji a nic se neděje. Pak si jednou vyjdu na kopec, zacvičit si čchi-kung jako obvykle. Náhle se mi dostane zážitku “c'-žan”.

Nebe bez mráčku, svítí sluníčko. Už mám odcvičeno (free-form čchi-kung) a tak se ještě věnuji meditaci na přítomný okamžik. Sedím v trávě a pozoruji hmyz, jak si jde svou cestou. Ptáci zpívají, občas zafouká slabý vánek. Dívám se chvíli na oblohu, chvíli na zem, ale vždycky před sebe. Očima zachycuji i ty nejmenší detaily - rostliny jsou ještě pružné a plné vláhy. Na listech se stále drží rosa. Dokonce i kameny - sluncem vyhřáté, jakoby ožívají. Zavřu oči. Hluboký nádech, výdech a pohled do dálky. Protějšímu kopci sluší jinovatka.

Dýchání se prohlubuje, soustředění se zlepšuje, mysl projasňuje; přestávám se chápat jako oddělená jednotlivost a začínám si plně uvědomovat svou pravou podstatu - jsem zároveň nic a všechno, mám toho s přírodou tolik společného. Nerozlišuji mezi beruškou, mouchou nebo plošticí - cokoliv na mě zrovna přistane, to nechám bezpečně odletět. Stejně pracuju i se svou myslí - myšlenky nebo hmyz, není v tom žádný rozdíl. Nastoupil stav “c'-žan” a nabídl mi krátký pohled do nitra veškerenstva - všechno je samo sebou takové, jaké to skutečně je - tedy přirozené, spontánní, volné, vědomé a zcela samozřejmé.

Napětí, úzkost, strach - najednou je to pryč. Nepopřené, ale zároveň taky neupřednostňované negativní emoce jaksi ztratily svou moc ovlivňovat prožívání skutečnosti. A o to jde především - zbavit se pout myšlenkových konceptů. Život se odehrává v přítomném okamžiku - tady a teď jsme skutečně sami sebou. Dokážeme-li se plně soustředit na přítomnost, poznáváme, jak je všechno (i přes svou domnělou rozdílnost) stejným dílem účastné na dechu života - jediného, univerzálního a nekonečného procesu, který taoisti nazývají tao, protože se jej neodvažují pojmenovat. Jen nepojmenované je totiž reálné. A tak se znovu dostáváme k louce na kopci, která je pro hmyz velká jako stát, ale člověku nedělá problémy dohlédnout až za kopec. Malé nebo velké, vždy záleží na úhlu pohledu. Ať už jde o něčí louku nebo o naše vlastní starosti.

Archiv příspěvků