Taoista.cz

Sdělit nesdělitelné

Někdo dává při své tvorbě přednost vysoce kvalitním materiálům a používá luxusní výtvarné potřeby renomovaných značek, jinému stačí naprostý základ, aby svým dílem sdělil nesdělitelné. Když jsem byl na začátku, hrál jsem si s tím a hledal svou “zlatou střední cestu”.

Vlastně jsem začínal s obyčejnými vodovými barvami. Jenže když si oblíbíte malování v čínském stylu, nejdříve spotřebovanou barvou bude vždy černá. Bylo mi líto těch ostatních barev, tak jsem začal používat jednotlivé tempery. Akvarelové barvy se mi zdály sice praktické (jsou ve vyměnitelných pánvičkách), ale drahé. Tempera je sice levná, efektu čínské tuše s ní však nedosáhnete. Když smíchám černou razítkovou tuš (bez oleje) s černou temperou a vodou, vzniklá směs už se blíží originálu a není to vůbec finančně nákladné. Po zaschnutí lze přidat trochu vody a opět rozmíchat.

Dokud nebyla možnost objednávat si výtvarné potřeby přímo z Číny, stačilo mi pár “evropských” štětců. Teď používám dva, maximálně tři. A i když mám i čínské štětce, zvykl jsem si už na to svoje. U každého nového (typu) štětce totiž nějakou dobu trvá, než se mi dostane “do ruky”.

S razítkem (pečetítkem) jsem dlouho bojoval. Jednak filozoficky - skutečně se musím podepisovat otiskem pečetíka, nestačí iniciály? Po praktické stránce zas vznikl problém, kde sehnat vhodný materiál… Ono se u nás podepisuje všelijak, ale otiskem pečetítka skoro vůbec. Byla možnost nechat si na zakázku vyrobit normální razítko. To se mi zdálo zpočátku jako dobrý nápad, ale i kdybych takové vyrobené razítko měl, už to nebude živé, autentické - prostě má-li to být můj “vlastno-pečetítkový” podpis, tak ho do toho štočku musím sám vyrýt. Ale kde vzít prázdný štoček? A nebo přece jen rýt do kamene? Čím? Vyhrála nakonec obyčejná mazací guma. Nabroušeným páradlem švů do ní teď dokážu vyrýt prakticky cokoliv. Spolu s originální barvou na pečetítko (cinabarit) to skvěle funguje.

Razítko z mazací gumy

Se zbylými výtvarnými potřebami už to bylo vcelku jednoduché. Stačí mi papír 180g/m2, nádobka na čistou vodu, několik kalíšků, kalamář, paleta, podložka, dřívka na míchání barev a papírové utěrky.

Rád používám přírodní materiály, v nichž hledám inspiraci. Kalamář a paletu jsem si vyrobil svépomocí. Lidé se mě ptají, proč se zdržuju výrobou něčeho takového a raději jenom nemaluju? No, protože mi dává smysl být i v tomhle co nejskromnější. Sice si umím představit, že používám originální čínský nebo japonský kalamář, několik třecích kamenů, suché tuše všemožných odstínů, kaligrafické štětce, rýžový papír, atd. Opravdu to ale všechno (vybavení v řádu tisíců korun) musí být? Myslím, že v mém případě v dohledné době nejspíš ne. Zatím jsem věrný tradici starověkých amatérských malířů, rolníků a vesničanů, kteří malovali klidně jen stéblem slámy, namočeným do sazí. Přesto však byli schopni zprostředkovat nám svými obrazy (a zapsanými rozpravami o nich) kus ryzí taoistické moudrosti.

Malba v čínském stylu je mou cestou k transcendenci. Nepouštím se do ničeho velkého a maluju v podstatě miniatury. Moje obrázky sotva kdy přesáhnou rozměr 123x123 mm. I tak mám pocit, že se při malování zlehka dotýkám tao - jsem tao mnohem blíž, než při konvenční meditaci nebo cvičení.

Archiv příspěvků