Taoista.cz

Hlavně žádné starosti

Meditace, cvičení, dálkové pochody (poutě) - nic z toho vám na klidu nepřidá, pokud se stále o něco strachujete. „Ale právě proto medituji, cvičím a účastním se poutí, abych se zbavil(a) starostí. Proč mi to nepomáhá?“, ptá se začátečník.

Zatím totiž nedokáže pochopit, že vnitřní klid není podmíněn jen nějakou vnější činností - tím, že něco uděláme. Vnitřní klid je především stavem mysli. Myšlení lze určitým způsobem změnit. Můžeme třeba zkusit myslet více pozitivně (přesvědčovat sami sebe, že všechno bude fajn, i když ve skutečnosti zrovna prožíváme strach), k tomu jsou dobré afirmace. Nebo můžeme prosit “vyšší moc” o podporu, aby nám bylo dáno to, co potřebujeme ke štěstí. To je modlitba. Někteří lidé počítají do deseti, jiní se soustředí na svůj dech, atd. Zkrátka dělají všechno proto, aby se uklidnili...

Jenže i kdyby šel člověk celý týden na posvátné místo nebo do chrámu pouze o chlebu a vodě, jeho trápení to nezmenší, nevrátí-li se k vědomému prožívání přítomného okamžiku. Proč? Po celou dobu poutě by hledal východisko ze své situace a brzo by spadl do stereotypu strachu. Jestliže nějaký nešťastník podnikl pouť a jakoby zázrakem na cestě “prozřel”; a pak byl po zbytek života úplně bez starostí, zřejmě to nebude zásluhou té cesty samotné. Ten člověk jen nejspíš pochopil, že dokud nezačne navzdory okolnostem naplno žít svůj příběh s otevřeným koncem, který se odehrává tady a teď, svého strachu se nikdy nezbaví. Člověk se nemá stavět do (pro něj) cizí role režiséra, ale měl by být hercem - mistrem improvizace a užívat plnosti života.

Plnost života, to je radost i starost... Proto, když je to potřeba, máme se zastavit, akceptovat proměny dění, nic neočekávat a nechtít víc (než opravdu potřebujeme). Neustále se strachovat o sebe (nebo své blízké, majetek, postavení, atd.) a mít plnou hlavu starostí není důkazem duchovní pokročilosti, ale zatměním mysli. Chronický strach později vede k tupé pasivitě. Falešný pocit bezpečí, vyvolaný představou, že kdo nic nedělá, ten nic nezkazí, ale stejně dlouho nevydrží a namísto kýžené úlevy se strach jenom čím dál víc stupňuje. Proto abychom mohli dál žít svůj život skutečně beze strachu, k tomu netřeba podnikat namáhavou cestu. Bude lépe, zapracujeme-li na své osobní statečnosti a nenecháme se strachem udolat. Hlavně žádné starosti. Všechno je totiž jenom takové, jaké to je...

Opatrnost, toť sice zdání Cesty, vpravdě však počátek bláznovství.
Proto tedy povolaný - drží se jádra, nikoli slupky, chápe se plodu, nikoli květu. Nechává vzdáleného a drží se blízkého.

Zdroj: Lao-c' - Tao Te ťing (kniha o Cestě a Ctnosti)
Archiv příspěvků