Taoista.cz

Proč je taoismus (ne)obyčejný

Možná si po zběžném seznámení s taoistickým učením (daojia) říkáte: „Co na tom taoismu lidi mají? Vždyť to nemá hlavu ani patu… Proč bych měl/a následovat nějaké tao, když svět je plný nejrůznějších náboženství, filosofií a nauk, které mají alespoň jasný cíl; zatímco taoismus připomíná spíš takové toulání bez cíle.“

Taoismus (daojia) je původně čínská filosofická škola, postavená na učení legendárního Lao-c' (Starého mistra). Podle něj jedinou reálnou, nejzazší skutečnost nelze pojmenovat ani vysvětlit, jinak se stává pouhým myšlenkovým konstruktem. Aby se však lidé mohli vpravdě poučit, zmiňuje se o tomto absolutnu jako o "tao" a přirovnává jej k tajemství všech tajemství...

Tao je skutečné, je zjevné, je nečinné, je bez tvaru, dá se dát, nedá se brát, dá se postihnout, nedá se vidět, na sobě samém se zakládá, ze sebe samého koření, ustavilo se tu dřív než nebe a země, dalo existenci duchům i bohům, zrodilo nebe, zrodilo zemi, nezdá se vysoké, ani když přesahuje nejzazší bod světa, nezdá se hluboké ani pod šesti stupni, ono se zrodilo dřív než nebe a země, a přece se tu nezdá být dlouho, ono je starší než ten nejstarší dávnověk, a přece se nezdá být staré;

Zdroj: Čuang-c' - Vnitřní kapitoly

Pakli-že praktikujeme filozofický taoismus, nijak tao neuctíváme ani se k němu nemodlíme, nemáme žádné chrámy a už vůbec se nesdružujeme do komunit souvěrců (sekt, církví). Taoismus učí, že kdykoliv se může stát komukoliv cokoliv (a nejde o trest nebo milost nějaké "vyšši moci"), neboť tao je dokonale neosobní, tedy nestranné. Všechno stvořené je pomíjivé a podléhá neustálým dynamickým změnám (koloběhu proměn). Kdo nezná tao, ten má problém pochopit tuto nestálost (chun-tun) a vnímá ji jako nežádoucí. Proto je neustále nespokojený nebo dokonce naštvaný (sám na sebe, na ostatní lidi, na boha, atd.) neboť málokdy je něco tak, jak chce on. Oproti tomu ten, který poznal tao a pochopil jeho zákonitosti, ví, že nic netrvá věčně, takže prochází životními událostmi s vnitřním klidem a svou bytostnou nestranností se připodobňuje k tao. Taoista může být sice smutný, když se mu něco nepovede nebo může mít radost z úspěchu. Vždy si je ale vědom řádu nebes.

Všechno pod nebem má svou mez, tj. po období nedostatku následuje čas hojnosti a naopak. Navíc se jakákoliv situace může nečekaně obrátit buď k lepšímu nebo k horšímu, má tedy jistotu v nejistotě. Všechny příčiny a následky (v celém vesmíru) jsou propojeny ve vzájemných (pro běžného smrtelníka nepochopitelných) vztazích. Je tedy lepší nechat věcem volný průběh a pružně reagovat, neboť ani ten největší světec nezná záměry nebes, natož pak obyčejný člověk. Taoista nemá potřebu dělat změnu pro změnu - když něco správně funguje, lépe do toho nezasahovat...

Kdo zná dobře svou míru a dokáže se ovládat, ten najde svůj střed - může v něm pak setrvat dlouhou dobu, uchráněn všeho zlého (nepřirozeného). Neštěstí a smůla totiž nejsou dílem náhody. Každá příčina má svůj následek. To zas trochu připomíná karmu. Jenže v taoismu “nehrajeme” na příští život - žijeme tady a teď. Proto cokoliv uděláme, to se k nám v nějaké podobě vrátí. Přehnaně nezasahovat a vědět, kdy se zastavit (wu-wej) - to nám pomáhá, abychom nebyli dáni napospas koloběhu proměn dřív, než dosáhneme plnosti svých let.

Aby se člověk stal taoistou, nechce se po něm vlastně vůbec nic zvláštního - stačí jen následovat tao. Je to tak prostý a přitom plně funkční a oprávněný přístup k duchovnosti. Čistá spiritualita, oproštěná od balastu lidských výmyslů a formalit pomáhá člověku zbavit se pout myšlenkových konceptů a vidět věci skutečně takové, jaké jsou. Jenže většina lidí nějakou tu “formu” vyžaduje, protože bez ní se jim zdá jakékoliv učení nekompletní (nehodné následování). Proto i taoismus má svou čistě náboženskou větev (daojiao). Já osobně praktikuji taoismus formou daojia - tedy coby nenáboženské učení (filozofickou školu), protože jsem se již dávno ztotožnil s myšlenkou “beztvarého čehosi, co nás přesahuje” (kterému se jen tak pro pořádek říká třeba tao) a plně s ní souzním.

Snad časem taky pochopíte, že k duchovnímu naplnění vede v podstatě přímá a bezpečná cesta. Prostě jen buďte vědomě přítomní a věnujte se tomu, k čemu jste byli stvořeni - zkuste najít svou pravou přirozenost. Mnoho lidí trpí nejrůznějšími úzkostnými stavy, protože ztratili povědomí o tom, kým ve skutečnosti jsou. Pokud tápete na cestě, zpomalte svůj život a vraťte se zpět ke své lidskosti. Možná objevíte (sami od sebe) tao, když budete víc přemýšlet o tom, jak svůj život zjednodušit (cestou postupného zbavování se závislosti na lidech, majetku, technických vymoženostech, penězích, atd.) namísto křečovité snahy mít jej “pouze” pohodlnější. Pohodlí je jistě příjemné, ale jeho nadmíra vede k otupělosti a závislosti (na lidech, věcech, penězích). Soběstačnost a zdravý životní styl vždycky obnáší trochu toho nepohodlí. Vězte, že kdo to má v životě příliš snadné, s tím se nebesa nesmíří.

Taoistická nauka (daojia) není dogma - jde o nástroj, který některým lidem (včetně mě) pomáhá udržet si duševní pohodu a pevné zdraví. Naučte se i vy více naslouchat svému vnitřnímu hlasu, důvěřujte intuici. Začněte s otužováním, kondičním sportováním. Změňte své stravovací návyky, pokud vám ty současné způsobují trávicí obtíže. Věnujte se nějaké tvůrčí aktivitě. Čtěte knihy. Cokoliv má cenu, pokud vás to pomůže udržet bdělé a přítomné. Pečujte vhodně o sebe a svou rodinu - budete spokojení. Pomáhejte (v rámci svých možností) ostatním, když vás požádají o pomoc - budete užiteční. Skutečně šťastní však můžete být jedině tehdy, nepůjdete-li proti své vlastní přirozenosti.