Taoista.cz

Rozvíjím nejvyšší ctnost

Pokud následuji tao, nejednám proti přirozenému řádu nebes a chovám se nanejvýš ctnostně. Tak rozvíjím nejvyšší ctnost (te). Vystihnout pravý čas, místo a podle toho ne-konat (wu-wej), to je vrchol nejvyšší ctnosti (te).

Te, nejvyšší ctnost, je spolu s tao ústředním pojmem taoistického učení. Označujeme tak nejen prapůvodní tvořivou sílu, ale i soubor všech morálních kvalit a dokonalý vzor chování. Proč? Te jako prvotní akce přímo vychází z tao. Ve vztahu k tao představuje te (jakožto prapůvodní tvořivá síla) jeho seberealizaci a zároveň manifestaci - každá entita (ať živá či neživá) je projevem tao, ale její existenci lze postihnout právě skrze te.

Nejvyšší ctnost (te) však není to samé jako životní energie (čchi). Jak učí Starý mistr - tao plodí, te vyživuje a dává tvar. Tím pádem je te jakýmsi pečovatelem a formířem v jedné osobě, zatímco životní energie čchi entitu "pouze" oživuje. V případě zániku entity z ní sice čchi vyprchá, ale nejvyšší ctnost (te) na ni působit nepřestane. Tvůrce (tao) má tedy možnost tvořivou silou (te) přetvářet své dílo navěky - jako když malé děti staví na pískovišti bábovičky.

Tao je věčné. Může (ale nemusí) se však kdykoliv vrátit do stavu, v jakém se nacházelo před projevením te, bude zase bez pohybu.

I když každý individuálně, stejně jsme všichni nedílnou součástí celku veškerenstva. Proto má naše chování (na úrovni jednotlivce) takový vliv nejen na nás samotné, ale též na rodinu, na společnost a svým způsobem dokonce na celý svět.

Taoismus (daojia) nemá žádná pevně daná pravidla ve smyslu náboženských předpisů. Mudrci dávnověku však zanechali praktikujícím mnohá doporučení, jak skrze nejvyšší ctnost (tvůrčí sílu, te) naplnit nesobecky svůj život pokojem a dožít se plného počtu let. Mě osobně se v životě nejvíce osvědčilo znát míru všech věcí, nebrat nedané a neubližovat.

Znát míru všech věcí

Jak bychom mohli znát míru všech věcí a dosáhnout nebeského klidu, aniž bychom předtím poznali sami sebe? Ať se pak vydáme v duchovním rozvoji kterýmkoliv směrem, stejně nakonec dospějeme k závěru, že je to právě "zlatá střední cesta", která nám pomáhá rozvíjet nejvyšší ctnost (a tím nás sjednocuje s "nebesy"). Vyvarujeme-li se extrémů, získáme potřebnou stabilitu a jsme chráněni od všeho, co je nepřirozené.

Nebrat nedané

Tato zásada má hlubší význam než je možná na první pohled patrné - neznamená jen pouhé "nepokradeš", ale je nám doporučeno nebrat si nic, co přímo nedostaneme. Například za práci dostáváme mzdu, od přátel a rodiny zase dárky, atd. Jak se tedy v souladu se zásadou "nebrat nedané" zachováte, když na chodníku náhodu naleznete padesátikorunu? Samozřejmě ji tam necháte ležet. Nikdo vám ji přece nedal. Vidíte lákavé ovoce na větvi, která přesahuje do ulice. Netrhejte a nejezte to.

Nepřivlastňujte si ani cizí úspěchy, nesnažte se získat pro sebe něčí výhodu. Kdo to má bez vlastního přičinění v životě příliš snadné, s tím se nebe nesmíří.

Proto si nechtějte cokoliv nárokovat na úkor skutečně potřebného. Mějte soucit s těmi, pro které je pohozená mince vlastně jednou z mála šancí na teplou polévku nebo nocleh. Nejen, že se naučíte nepodléhat náhodě, ale navíc zůstanete nepohnutí ve styku s věcmi a nemusíte pak nikomu vysvětlovat, kde jste "to" vzali (našli). Budete stále čistí (a není tím myšlena pouze hygiena). Jste-li obdarováni, naložte s vaším darem dle libosti. Smysl daru je totiž v tom, být darován, nikoliv v jeho (ne)vhodnosti.

Neubližovat

Nemusíte být vůbec vegetariáni, ani se po vás nechce "upřímnost za každou cenu". Důležitým poselstvím této zásady je především toto: „Než o něco přehnaně pečovat, je lépe tomu neubližovat.“ Takže pokud možno do ničeho svévolně nezasahujte a nechávejte všemu potřebnou volnost. K ostatním lidem se chovejte nanejvýš ohleduplně, vyvarujte se lhaní, pomluv a klení. Nadávky pouze mírní hněv. Jsou tedy pro nás jakýmsi "lékem". Zda-li však není daleko lepší vůbec se nerozčilovat (být zdráv a lék nepotřebovat), než se jen snažit nenadávat (a přitom být ve svém nitru neustále naštvaný)?

Tato trojice doporučení je (alespoň pro mě) naprostý základ; uvedena do praxe, dá zcela nenásilně vzniknout mnoha dalším ctnostem (jako například nesobeckosti jednání, smyslu pro povinnost a pořádek, soucitu, skromnosti, pokoře, atd.), což je úžasné. Člověk má možnost milovat své bližní a pěstovat dobro bez toho, aby k tomu byl donucen nějakou autoritou.